Po druhé světové válce byla základní krátkou palnou zbraní Sovětské armády robustní a spolehlivá pistole TT33. Válka však odhalila některé nedostatky zbraně, a to jak konstrukční, tak i koncepční.
Z těchto důvodů byl krátce po skončení války vyhlášen konkurs na novou armádní pistoli v ráži 7,62 mm nebo 9 mm, menší a lehčí, přesnější a spolehlivější. Konkurzu se zúčastnila celá řada významných sovětských konstruktérů – N. F. Makarov, F.V.Tokarev, S. G. Simonov, S. A. Korovin, P. V. Vojevodin a I. I. Rakov.
Nikolaj Fjodorovič Makarov předložil jednoduchou, kompaktní zbraň, zjevně inspirovanou předválečným Waltherem PP, komorovanou pro nový náboj Borise Sjemina ráže 9x18mm ( 9mm Makarov ), který výkonově zaplňoval mezeru mezi náboji 9 mm Browning krátký (9×17) a 9 mm Luger (9×19). Ve srovnání s pistolí TT byla Makarovova pistole, kromě parametrů uvedených v zadání konrurzu, mnohem jednodušší (skládala se jen z 26 součástí), vyznačovala se dvojčinným (SA/DA) spoušťovým ústrojím a svou konstrukcí zcela odpovídala takticko-technickým požadavkům konce 40. let 20. století. Zbraň byla v roce 1951 zavedena do výzbroje Sovětské armády pod označením PM (Пистолет Макарова – Pistoljet Makarova).
Pistoli PM vyráběly v Sovětském svazu, resp. v Rusku, zbrojovky v Tule a v Iževsku. V iževské zbrojovce (Ижевский Механический Завод – Iževskij Mechaničeskij Zavod) výroba, s kosmetickými úpravami, probíhá dodnes.

Nabízená pistole pochází z licenční bulharské produkce. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, na číslech, má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.

Pistole je označena platnou zkušební značkou.