Na počátku druhé světové války měla německá branná moc ve výzbroji nejen tři základní vzory lehkých kulometů: zastaralý, vodou chlazený MG 08/15 a vzduchem chlazené MG 13 a zejména MG 34. Výrobně poměrně náročná zbraň, nebyla celkově hodnocena jako vysoce provozně spolehlivý. Především výrobní náročnost vedla ke snahám vyvinout zbraň, vyráběnou za pomoci levnějších výrobních technologií.

Od roku 1937 probíhal u Rheinmetall-Borsig, Stübgen a Grossfuss vývoj zbraně s převážnou většinou dílů, vyrobených lisováním z plechu. Šéfkonstruktér firmy Johannes Grossfuss, Metall- und Lackierwarenfabrik v Döbeln dr. Werner Gruner vyvinul závěrový mechanismus, uzamykaný pomocí dvou symetricky uložených válečků, zapadajících v uzamčeném stavu do příčných vybrání v uzamykacím pouzdře hlavně. Zbraň fungovala na principu uzamčeného závěru s krátkým zpětným pohybem hlavně. Z hlediska kadence předčil nový kulomet ostatní zbraně ve své kategorii: jeho teoretická kadence se pohybovala v rozmezí mezi 1100–1200 ranami za minutu, zatímco MG 34 se pohyboval v kadenčním pásmu okolo 900 ran.

V roce 1941 zbraň dostala finální označení MG 42 a byla zahájena výroba prvních 1500 kusů určených ke zkouškám. Sériová výroba standardních kulometů MG 42 se rozběhla v březnu 1942 a do konce války se již nezastavila. Ačkoliv produkce využívala mozaikový systém, finální výrobci byli pouze čtyři: firmy Maget, Maschinen- und Gerätebau, GmbH v Berlíně-Tegelu, Gustloff-Werke v Suhlu, Mauser-Werke, závod v Borsigwalde a Steyr-Daimler-Puch ve Steyru. Celková produkce v letech 1942–1945 dosáhla počtu 393 665 kusů.

Nabízený kulomet pochází z produkce firmy Maget Maschinen- und Gerätebau, GmbH a byl vyroben pravděpodobně v roce 1943. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.

Kulomet není označen platnou zkušební značkou a je ho možné po dohodě přestavět na pušku samonabíjecí kategorie A-I.