Finská armáda měla v průběhu minulého století, stejně jako řada jiných zemí, jejichž zbrojní průmysl nebyl natolik rozvinutý, ve výzbroji řadu pěchotních zbraní zahraničního původu.
Mezi méně úspěšné modely velmi jinak velmi schopného finského kunstruktéra Lahtiho patří lehký kulomet L/S 26. Z podnětu generála Heinrickse vypracoval na sklonku roku 1923 první návrhy budoucí zbraně, na výpomoc mu byl přidělen čerstvý absolvent zbrojně technického kurzu v Dánsku, poručík A. E. Saloranta. Ve zbrojních dílnách číslo 1 v Helsinkách společně zhotovili v létě roku 1925 první prototyp, záhy přihlášený do soutěže lehkých kulometů pro finskou armádu. Přestože zkušební komise prověřovala osvědčené zahraniční typy Madsen, Browning BAR, ale také méně nadějné konstrukce jako Vickers-Berthier či Chauchat F. M. 1915, dala přednost domácí, neprověřené a sériově nevyráběné konstrukci Lahti-Saloranta především z toho důvodu, že byla zařízena na zavedený náboj 7,62 x 53 R.
Pro výrobu pěchotních zbraní vybudovala vláda státní zbrojovku Valtion Kivääritehdas (VKT) v Jyväskylä a Lahtiho kulomet byl jejím prvním výrobkem. Dozorem nad výrobou první 200kusové partie pověřil výzbrojní úřad poručíka Salorantu, avšak jeho svévolné zásahy do konstrukce závěru, vytahovače nábojnic a mířidel pozměnily schválené provedení zbraně natolik, že do března 1929 vyrobila továrna jen dvacet funkčně problematických kulometů. Ustanovená vyšetřovací komise odvolala Salorantu z funkce, na jeho místo dosadila inženýra Veltheima a konstruktéra Lahtiho pověřila od července 1929 trvalým dohledem nad výrobou. Vzhledem k tomu, že bylo zapotřebí prověřit, upravit a zkontrolovat veškeré výrobní postupy, do konce roku 1930 se podařilo vyrobit pouze oněch prvních 200 kulometů.
Rozsahem nevelká sériová výroba běžela ve VKT až do roku 1939, kdy se do finské výzbroje dostalo pouhých 4000 kulometů. Během let 1940–1941 nebyl vyroben ani jeden kus a posledních 500 kulometů zhotovila VKT v létě 1942. Velké obliby se Lahtiho kulomet mezi vojáky nedočkal, provázela jej pověst nepříliš spolehlivé zbraně, jíž také přezdívali „automatický generátor poruch“. Přes svoje nevalné renomé vydržel kulomet L/S 26 ve výzbrojní evidenci finské armády až do roku 1985, kdy jej oficiálně vyřadila.
Nabízený kulomet je velmi dobrém původním stavu a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou. Po dohodě je možné zbraň upravit na pušku samonabíjecí nebo expanzní zbraň kategorie A1. Cena přestavby 4000kč.