Německá armáda zavedla koncem roku 1926 do své výzbroje signální pistoli firmy Walther, která prakticky kopírovala starý vzor 1907. Jako materiál pro výrobu sloužila ocel. V roce 1934 došlo ke zkrácení hlavně na 155 mm a zbraň dostala označení Heer 1934. Roku 1937 jí vystřídaly pistole stejných rozměrů, ale s podstatně nižší hmotností vyráběné z hliníkové slitiny a povrchově eloxované. Tento model se nazýval Heeres Model. Zbraně dodávaly firmy Walther, Erma a Bernard Berghaus Lübeck ve velkých sériích. Od poloviny války se vzhledem k nedostatku surovin tyto pistole vyráběly ze zinkové slitiny ZETAL.
Signální pistole měla klasickou konstrukci se sklopnou hlavní ovládanou pákou před lučíkem a s jednočinným mechanizmem a vnějším kohoutem. Hliníkové pistole ( Heeres Model ) se vyráběly i ve verzi s drážkovou hlavní jako bojové pistole ( Kampfpistole ) pro vystřelování různých druhů granátů, včetně kumulativních protitankových. Pro tuto roli se doplňovaly sklopnými mířidly a ramenní opěrkou.

Nabízená pistole z produkce firmy Bernard Berghaus Lübeck byla vyrobena v roce 1938. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, má originální povrch, hlaveň je bez koroze.

Pistole je označena platnou zkušební značkou.

Samonabíjecí malorážka od italské firmy F.lli Pietta. Ráže 22LR.

Zbraň je vynikajícím stavu prakticky nová. Má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

V letech 1910-1914 zakoupila peruánská vláda od německé firmy Mauser 50.000 pušek. Jednalo se o standardní exportní provedení modelu G.98 v ráži 7,65×53 mm Arg. Pušky byly zařazeny do služby až do třicátých let dvacátého století, kdy je postupně nahrazovaly československé pušky ČZ vz.24.

Nabízená puška ráže 7,65×53 mm Arg. Je ve velmi dobrém původním stavu, na číslech kromě závěru a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá – top.

Zbraň je označena platnou zkušební značkou.

Zbraň v původní podobě byla do francouzské armády zařazena v roce 1890. Pušky a karabiny Berthier byly určeny pro náboj ráže 8 mm (8 x 50R). Jednalo se o mechanickou opakovačku se zásobníkem na 3 náboje. Celkem bylo vyrobeno 2 miliony pušek a karabin Berthier všech verzí.
Verze Berthier 1907/15 bylo vyrobeno celkem 435.000 kusů a našly široké použití (francouzská armáda, cizinecká legie, Řecko, Srbsko, Turecko). Během nasazení v 1. světové válce byla kritizována malá kapacita zásobníku a tím i pomalejší rychlost střelby a nutnost častějšího přebíjení. Tento problém byl vyřešen další modifikací modelu 1907/15 na model M16 se zásobníkem zvětšeným na 5 nábojů.
V roce 1929 došlo k poslední významné modifikaci a to verze Berthier 1907/15 na verzi M34, která byla určena pro novou munici : náboj ráže 7,5 mm, konkrétně 7,5x54mm French. Této varianty, zejména karabin, bylo vyrobeno na 80.000 kusů.

Karabiny ( především ) dosloužily u jednotek cizinecké legie a některých pomocných jednotek dislokovaných především mimo území Francie až v roce 1980, přestože oficiálně byly vyřazeny z výzbroje k roku 1960.

Nabízená karabina je po arsenálové repasi ve velmi dobrém stavu. Hlaveň a závěr má na číslech. Hlaveň je čistá a lesklá. Označení výrobce je nečitelné.

Zbraň není označena platnou zkušební značkou.

V padesátých letech se Španělsko rozhodlo pro modernizaci zbraní v armádě. Novou zbraní se měla stát automatická útočná puška CETME v ráži 7,62×51. Díky vysokým nákladům se ale nepodařilo vyzbrojit všechny jednotky a tak bylo rozhodnuto o modernizaci starších opakovacích pušek model 1916 a model 1943.

Modernizovaná verze modelu 1916 nesla označení FR-7 a verze modelu 1943 nesla označení FR-8. Modernizace modelu M-43 na verzi FR-8 zahrnovala výměnu hlavně, úpravu pevné nábojové schránky na délku náboje 7,62×51 mm NATO, zkrácení předpažbí a osazení nových mířidel.  FR-8 byla zařazena do výzbroje civilních jednotek Guardia Civil. Vzhledem k velmi podobným mířidlům a balistice jakou měla útočná puška CETME se používala i pro výcvik v armádě. Pušky FR-8 byly ve výzbroji španělské armády do roku 1980.

Nabízená puška ráže 7,62×51 mm NATO byla vyrobena v roce 1958. Je ve velmi dobrém stavu a má originální povrchovou úpravu fosfátováním. Hlaveň je čistá a lesklá.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

Po druhé světové válce se vlády v Jugoslávii ujali Titovi partyzáni. Nová vláda od počátku pociťovala nedostatek zbraní včetně pěchotních. Místní zbrojní průmysl se tak musel od počátku soustředit na nákup použitých válečných zbraní. Dílny bývalého Vojenského technického institutu v Kragujevaci, dříve Dělostřeleckého technického institutu byly restrukturalizovány, a aby se neplýtvalo energií, bylo rozhodnuto soustředit se na renovaci zbraní Mauser ráže 8mm, včetně německé a jugoslávské produkce, a to zejména zbraní vzor 1924. Přestavba zbraní začala v druhé polovině roku 1946. Práce probíhaly pomalu a do roku 1947 bylo převzato pouze cca 11 000 zbraní vzor 1924, které dostaly název vzor 24/47. Tyto zbraně jsou na levé straně pouzdra závěru značeny ZAVOD 44. Na začátku roku 1948 došlo k přejmenování dílen v Kragujevaci na Preduzece Crvena Zastava a zbraně začaly nést označení PREDUZECE 44. Tato značka se na zbraních vyráběných v Kragujevaci objevovala až do roku 1960. Kromě arzenálu v Kragujevaci se na výrobě pušek 24/47 podílely ještě dvě továrny, které se však omezovaly pouze na montáž hotových součástek a to Technický ústav údržby číslo 5 a Vojenská dílna číslo 145, které zbraně označovaly nápisy (v cyrilici) TRZ 5 a RADIONICA 145.

Nabízené pušky ráže 8×57 JS (7,92 mm Mauser) jsou ve velmi dobrém původním stavu, na číslech a mají originální brynýr. Hlavně jsou čisté a lesklé. Obě pocházejí z produkce zbrojovky v Kragujevaci.

Zbraně jsou označeny platnou zkušební značkou.

Pušky Mauser M.96 byly do Švédska zpočátku dodávány z Německa a vyráběla je zbrojovka Mauser. Následně došlo k prodeji licence a výroba probíhala dále v továrně Carl Gustaf v městě Eskilstuna. Pušky používaly náboje ráže 6,5×55 mm SE. Pušky vynikaly vysokou kvalitou zpracování a jedná se o jedny z nejlepších armádních zbraní systému Mauser.

Nabízená puška ráže 6,5×55 mm SE pochází z produkce firmy Carl Gustaf a byla vyrobena v roce 1900. Je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.

Zbraň je označena platnou zkušební značkou.

Pušky Mauser M.96 byly do Švédska zpočátku dodávány z Německa a vyráběla je zbrojovka Mauser. Následně došlo k prodeji licence a výroba probíhala dále v továrně Carl Gustaf v městě Eskilstuna. Pušky používaly náboje ráže 6,5×55 mm SE. Pušky vynikaly vysokou kvalitou zpracování a jedná se o jedny z nejlepších armádních zbraní systému Mauser.

Nabízená puška ráže 6,5×55 mm SE pochází z produkce firmy Carl Gustaf a byla vyrobena v roce 1919. Je ve velmi dobrém původním stavu, na číslech kromě hledí a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.

Zbraň je označena platnou zkušební značkou.

M1917 Enfield,nebo také americký Enfield, formálně pojmenovaný „americká puška, cal .30 M1917“ byl americkou modifikací britské pušky P14. Používal ale náboje ráže .30-06 Sprg. Co se týče počtu, byla to nejrozšířenější puška používaná americkými expedičními silami v Evropě během první světové války.

Po vypuknutí první světové války měla britská armáda nedostatek pušek a z důvodu nedostatečných kapacit britských dodavatelů britská administrativa oslovila americké firmy (Winchester, Remington a Eddystone) a požádala je o výrobu nově vyvinutého (a ze značné části okopírovaného systému Mauser) vzoru s označením P14.

Když v roce 1917 vstoupily do války Spojené státy projevil se obdobný nedostatek pušek, jako o několik let dříve ve Velké Británii. Americká armáda byla standardně vyzbrojena puškami Model 1903. Jediným dodavatelem byl Springfield Armory, jehož výrobní kapacity byly ale nedostatečné. Ukázalo se, že než přestavovat kompletní výrobu u firem Winchester, Remington a Eddystone (v té době vyrábějící P14) je jednodušší změnit britskou ráži této pušky na americkou .30-06.

Celková produkce dosáhla u firmy Eddystone 1 181 908 kusů, Remington vyrobil 545 541 a Winchester 465 980 pušek modelu P17. Pušky byly zařazeny do služby až do padesátých let a sloužily ještě v korejské válce.

Nabízená zbraň pochází z produkce firmy Eddystone. Zbraň je v dobrém až velmi dobrém původním stavu a má originální brynýr. Hlaveň je lehce matná.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

M1917 Enfield,nebo také americký Enfield, formálně pojmenovaný „americká puška, cal .30 M1917“ byl americkou modifikací britské pušky P14. Používal ale náboje ráže .30-06 Sprg. Co se týče počtu, byla to nejrozšířenější puška používaná americkými expedičními silami v Evropě během první světové války.

Po vypuknutí první světové války měla britská armáda nedostatek pušek a z důvodu nedostatečných kapacit britských dodavatelů britská administrativa oslovila americké firmy (Winchester, Remington a Eddystone) a požádala je o výrobu nově vyvinutého (a ze značné části okopírovaného systému Mauser) vzoru s označením P14.

Když v roce 1917 vstoupily do války Spojené státy projevil se obdobný nedostatek pušek, jako o několik let dříve ve Velké Británii. Americká armáda byla standardně vyzbrojena puškami Model 1903. Jediným dodavatelem byl Springfield Armory, jehož výrobní kapacity byly ale nedostatečné. Ukázalo se, že než přestavovat kompletní výrobu u firem Winchester, Remington a Eddystone (v té době vyrábějící P14) je jednodušší změnit britskou ráži této pušky na americkou .30-06.

Celková produkce dosáhla u firmy Eddystone 1 181 908 kusů, Remington vyrobil 545 541 a Winchester 465 980 pušek modelu P17. Pušky byly zařazeny do služby až do padesátých let a sloužily ještě v korejské válce.

Nabízená zbraň ráže .30-06 Sprg. pochází z produkce firmy Eddystone. Je ve velmi dobrém původním stavu a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.

Puška je označena platnou zkušební značkou.