Zbraně Archív - Sběratelské zbraně

Puška vz.1908/34 v ráži 7 x57 byla vyrobena Československou zbrojovkou Brno a dodaná v počtu 100500 kusů do Brasilie. Jedná se v podstatě o pušku vz.24 s drobnými úpravami.

Nabízená puška je v dobrém až velmi velmi dobrém originálním stavu a má původní brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.
Puška je označena platnou zkušební značkou.

Italská puška Mannlicher Carcano byla vyvinuta šefkonstruktérem Italské armádní zbrojovky v Turíně podplukovníkem Salvatorem M. Carcanem roku 1890 a plukovníkem Paravicinim. Její první výrobní verze byla nazvána jako Model 1891 (M 91). Představena byla roku 1891 a byla upravena pro použití nového typu bezokrajových nábojů 6,5 x 52 mm Mannlicher-Carcano. Nábojová schránka má kapacitu šest nábojů.

Pušky série Carcano se vyráběly mezi lety 1892-1945, přičemž nahradily dříve používané pušky Vetterli-Vitali ráže 10,35 x 47 mm R a tvořily hlavní pěchotní výzbroj italské armády během první světové i druhé světové války.

Nabízená puška je model 1891 vyrobený arsenálem v Turíně v roce 1918. Je ve velmi dobrém originálním stavu. Hlaveň je čistá a lesklá.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

M1917 Enfield,nebo také americký Enfield, formálně pojmenovaný „americká puška, cal .30 M1917“ byl americkou modifikací britské pušky P14. Používal ale náboje ráže .30-06. Co se týče počtu, byla to nejrozšířenější puška používaná americkými expedičními silami v Evropě během první světové války.

Po vypuknutí první světové války měla britská armáda nedostatek pušek a z důvodu nedostatečných kapacit britských dodavatelů britská administrativa oslovila americké firmy (Winchester, Remington a Eddystone) a požádala je o výrobu nově vyvinutého (a ze značné části okopírovaného systému Mauser) vzoru s označením P14.

Když v roce 1917 vstoupily do války Spojené státy projevil se obdobný nedostatek pušek, jako o několik let dříve ve Velké Británii. Americká armáda byla standardně vyzbrojena puškami Model 1903. Jediným dodavatelem byl Springfield Armory, jehož výrobní kapacity byly ale nedostatečné. Ukázalo se, že je jednodušší změnit britskou ráži této pušky na americkou .30-06 Sprg., než přestavovat kompletní výrobu u firem Winchester, Remington a Eddystone (v té době vyrábějící pušky P14).

Celková produkce dosáhla u firmy Eddystone 1 181 908 kusů, Remington vyrobil 545 541 a Winchester 465 980 pušek modelu P17. Pušky byly zařazeny do služby až do padesátých let a sloužily ještě v korejské válce.

Nabízená zbraň pochází z produkce firmy Eddystone. Zbraň je ve velmi dobrém originálním stavu a má původní brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

V období po 1. světové válce se Francouzi rozhodli zavést nový náboj ráže 7,5 mm. Nový náboj byl přijat roku 1924. Přikládala se mu však malá důležitost a vyvíjelo se pro něj jen málo zbraní. Při zdlouhavém testování náboje bylo zjištěno, že je za určitých okolností nebezpečný, a proto bylo rozhodnuto o jeho přepracování. To se uskutečnilo v roce 1929. Ve stejném roce Francouzi schválili zavedení opakovací pušky na nový náboj do výzbroje. Prototyp nové zbraně byl však dokončen až v roce 1932. Následovala dlouhá řada testů, které se vlekly až do roku 1936 a až potom byla nová puška konečně přijata do výzbroje.

Nová zbraň dostala označení MAS Mle 36. Opakovací puška používala odsuvný otočný závěr nové konstrukce. Závěr se skládal pouze ze šesti součástí, uzamykací ozuby měl umístěny u zadního konce. Ovládal se dopředu vykloněnou závěrovou pákou. Schránkový zásobník pojal pouze pět nábojů. Trubice pod hlavní sloužila k uložení a nasazení bodáku. Puška se vyznačovala tím, že sestávala z malého počtu součástí. Snaze o maximální zjednodušení však byly obětovány pojistné prvky. Zbraň neměla manuální pojistku ani výstražník, který by střelce informoval o natažení bicího mechanismu.

Puška MAS 36 byla posledním modelem opakovací pušky s odsuvným závěrem, přijatým do výzbroje evropskou armádou. Výroba běžela tak pomalu, že se nakonec rozeběhl modifikační program, jehož náplní byla přestavba starších zbraní na nový náboj ráže 7,5 mm. V roce 1939 tak byly novými puškami MAS 36 vyzbrojeny jen některé francouzské prvosledové jednotky.

Po obsazení Francie se Němci zmocnili určitého množství pušek, kterým přidělili označení Gewehr 242 (f). Pušky byly ve výzbroji německých posádek na okupovaném francouzském území. Ke konci války nová francouzská armáda znovu převzala pušky MAS 36 do své výzbroje. Pušky sloužily Francouzům ještě řadu let po válce a dočkaly se bojového použití v Africe a Indočíně. Mnohé se donedávna uplatnily při slavnostních přehlídkách. Celkem bylo vyrobeno cca 1,1 milionu kusů.

Nabízená puška je ve velmi dobrém originálním stavu, kompletně na číslech a má původní brynýr. Hlaveň je lesklá a čistá.

Zbraň je označena platnou zkušební značkou.

Samonabíjecí karabina s označením M1 Carbine vznikla podle specifikace americké výzbrojní správy požadující lehkou samonabíjecí nebo automatickou pušku nepřesahující váhu 5,5 libry (2,5 kg). Po dosavadních zkušenostech z bojů druhé světové války vyvstala potřeba zavést do výzbroje výkonnou zbraň pro výsadkáře, důstojníky, obsluhy těžkých zbraní, řidiče, spojaře a další specialisty. Firma Winchester proto vyvinula samonabíjecí karabinu zdokonalenou konstruktérem Davidem M. Williamsem. Pro tuto zbraň byl vyvinut nový náboj ráže .30 (7,62 mm) pistolového typu se zvýšeným výkonem. Byla v říjnu 1941 zavedena do výzbroje americké armády pod názvem Cal. 30. Carbine M1.

Výroba karabiny M1 byla zahájena v roce 1941. Poprvé byly tyto karabiny bojově nasazeny při invazi v severní Africe v listopadu 1942. V průběhu války se objevily další modifikace. Provedení M1 A1 pro výsadkáře se sklopnou pažbou nebo verze M2 s možností střelby dávkou. Karabina byla velmi oblíbená u průzkumných a výsadkových jednotek pro svou pohotovost a snadnou ovladatelnost. Používala se i po druhé světové válce, například francouzskou armádou ve Vietnamu nebo britskými vojáky v Malajsii. Válečná výroba (na produkci se podílelo 11 firem) dodala více než 4 miliony těchto karabin.

Nabízená karabina pochází z produkce firmy Underwood a byla vyrobena v roce 1943. Je ve velmi dobrém originálním stavu, má původní brynýr a je vybavena nosným popruhem. Hlaveň je čistá a lesklá.

Karabina je označena platnou zkušební značkou.

Po předložení příslušného povolení jsou k dispozici zásobníky na 15 nábojů.

Nabízená karabina je vybavená originální úsťovou brzdou zpětného rázu a nosným popruhem. Je v dobrém originálním stavu a má původní brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.

Karabina je označena platnou zkušební značkou.

Po předložení příslušného povolení jsou k dispozici zásobníky na 15 nábojů.

Samonabíjecí karabina s označením M1 Carbine vznikla podle specifikace americké výzbrojní správy požadující lehkou samonabíjecí nebo automatickou pušku nepřesahující váhu 5,5 libry (2,5 kg). Po dosavadních zkušenostech z bojů druhé světové války vyvstala potřeba zavést do výzbroje výkonnou zbraň pro výsadkáře, důstojníky, obsluhy těžkých zbraní, řidiče, spojaře a další specialisty. Firma Winchester proto vyvinula samonabíjecí karabinu zdokonalenou konstruktérem Davidem M. Williamsem. Pro tuto zbraň byl vyvinut nový náboj ráže .30 (7,62 mm) pistolového typu se zvýšeným výkonem. V říjnu 1941 byla zavedena do výzbroje americké armády pod názvem Cal. 30. Carbine M1.

Nabízená karabina pochází z roku 1962. Zbraň je ve velmi dobrém originálním stavu, má původní brynýr a je vybavena nosným popruhem a brašnou na zásobníky na pažbě. Hlaveň je čistá a lesklá.

Karabina není označena platnou zkušební značkou.

Po předložení příslušného povolení jsou k dispozici zásobníky na 15 nábojů.

V roce 1895 proběhla úprava u britské armády zavedené pušky Lee-Metford. Původní hlaveň se sedmi mělkými, oválnými drážkami byla nahrazena hlavní s pěti hlubšími, pravoúhlými drážkami a poněkud bylo změněno i hledí. Vzniklá puška dostala název Lee-Enfield Mk. I.

V roce 1922 se objevuje puška No. 1 Mk. V, koncem dvacátých let puška No. 1 Mk. VI a roku 1941 puška No. 4 Mk.I.

Nejrozšířenější varianta pušky No. 4 – No. 4 Mk. I* používaná v letech druhé světové války se objevila roku 1942. U této pušky pažbení končí za chránítkem mušky a úsťová část vyčnívá dopředu na rozdíl od předcházejících variant, u kterých ústí hlavně nepřesahovalo předpažbí. Dioptrické hledí se součástkami vyrobenými převážně lisováním, plochá úderníková matice s bočními zářezy, odnímatelná nábojová schránka.

Puška No. 4 Mk. II vstoupila do výzbroje až po druhé světové válce, roku 1949 a byla nahrazována v šedesátých letech dvacátého století útočnou puškou FN FAL.

Poslední varianta pušek Lee-Enfield No. 5 Mk. I se zkrácenou délkou používána jako karabina pro boj v džungli od roku 1944.

V případě nabízené pušky se jedná o model No. 5 Mk I z roku 1946. Zbraň je ve velmi dobrém originálním stavu, na číslech kromě zásobníku a má původní povrchovou úpravu. Hlaveň je čistá a lesklá.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

Opakovací puška Springfield M 1903, formálně United States Rifle, Caliber .30-06, Model 1903, tvořila hlavní pěchotní výzbroj armády USA v době první světové války, meziválečném období a částečně i za druhé světové války.

Puška byla přijata do výzbroje v roce 1903 připomínala konstrukcí závěru a nábojové schránky do jisté míry německou pušku Mauser 98, ovšem jinými detaily se od ní podstatně lišila. Existovalo několik modifikací lišících se především konstrukcí mířidel a tvarem pažby. Pušky nejranější výroby měly sektorové hledí určené pro náboje s oblou špičkou střely označované .30-03. Od roku 1906 byla vyráběna varianta upravená pro náboje .30-06 Springfield se zahrocenou špičkou střely. Má změněný tvar nábojové komory (náboje .30-03 nelze použít) a nové rámečkové hledí se dvěma zářezy a s dioptrem na stavítku hledí, jež bylo možno přemísťovat nejen vertikálně, ale – společně s rámečkem – i horizontálně. Hledí se horizontálně posunovalo otáčením rýhované hlavy speciálního šroubu. Kromě jiného hledí se tato varianta liší i kratší pažbou s jiným zakončením u ústí hlavně.

V roce 1929 se objevuje modifikace M 1903 A1, která má krk pažby s pistolovou rukojetí a mušku buď s válcovitým chránítkem, nebo bez něj.

Ve stejné době byla zavedena další varianta M 1903 A3 lišící se umístěním dioptrického hledí za okénkem pouzdra závěru; vývrt hlavně měl dvě drážky. Pažba je jako u původního typu s rovným krkem.

Vyráběla se i odstřelovačská puška M 1903 A4, která má ale navíc pouze optické hledí.

Celkem bylo vyrobeno přes 3 miliony kusů všech verzí.

Od roku 1936 byla nahrazována ve výzbroji samonabíjecí puškou M1 Garand.

Nabízená puška pochází z produkce státní zbrojovky Springfield Armory a byla vyrobena v roce 1918. Zbraň je ve velmi dobrém originálním stavu, má původní brynýr. Hlaveň je lehce matná.

Puška je označena platnou zkušební značkou.

Pušku Mauser model 1908 určenou pro Brazílii vyráběla v letech 1908-1914 německá zbrojovka Deutsche Waffen und Munitionsfabriken Berlin (DWM). Jednalo se až na drobné detaily o standardní exportní provedení modelu G.98. Pušky byly zařazeny do služby až do třicátých let dvacátého století, kdy byly postupně nahrazovány československou puškou vz. 24. a 1908/34.

Nabízená puška je ve velmi dobrém až vynikajícím originálním stavu, kompletně na číslech a má původní brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.

Zbraň je označena platnou zkušební značkou.