Pistoli Colt Model 1903 Pocket Hammerless konstrukce J.M Browninga vyráběla v letech 1903-1946 americká firma Colt v Hartfordu. Jedná se o pistoli s dynamickým závěrem, jednočinným spoušťovým mechanismem a vnitřním kladívkem. Celková produkce dosáhla 554 000 kusů.
Model 1908 je reakcí na poptávku po zbrani větší ráže a vznikl úpravou modelu 1903. Byl používám i jako služební zbraň kdy jedním ze známých uživatelů byl i generál George Patton.
Nabízená pistole je ráže 9 mm Browning Court (.380 AUTO) a byla vyrobena v roce 1937. Zbraň je v dobrém původním stavu a má originální ale otřelý brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole je označena platnou zkušební značkou.
Pistoli Colt Model 1903 Pocket Hammerless konstrukce J.M Browninga vyráběla v letech 1903-1946 americká firma Colt v Hartfordu. Jedná se o pistoli s dynamickým závěrem, jednočinným spoušťovým mechanismem a vnitřním kladívkem. Celková produkce dosáhla 554 000 kusů. Z tohoto množství však většina směřovala na civilní trh. Za druhé světové války objednala americká armáda 18 214 kusů pro některé důstojníky a převážně pak pro generály. Dalších zhruba 55 000 používala britská armáda. Touto pistolí byly vyzbrojeny i výsadky do Protektorátu včetně skupiny Antropoid.
Nabízená pistole ráže 7,65mm Browning byla vyrobena v roce 1921 a následně dodána britské armádě – viz. přejímací značky na levé straně rámu. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu a má originální brynýr. Hlaveň čistá a lesklá.
Pistole není označena platnou zkušební značkou.
Pistole Walther P38 je zbraň, která byla vyvinuta firmou Walther jako služební pistole pro potřeby německého Wehrmachtu. Pistole Walther P38 měla nahradit pistoli Luger P.08 z důvodu velké výrobní náročnosti. Proto bylo třeba vyvinout pistoli novou, která by měla moderní prvky (např. dvojčinná spoušť) a jednodušší výrobu. Zakázku získala v roce 1938 firma Walther.
Walther dodal zbraň označovanou jako Armee Pistole (AP), z níž se vyvinula pistole Heeres Pistole (HP) a po několika změnách, které požadovala německá armáda, vznikla konečná varianta přijatá do výzbroje pod označením P38. První kusy z nulté série byly dodány armádě v srpnu 1939. Výroba probíhala nejprve pouze u firmy Carl Walther v Zella-Mehlis, v průběhu války rovněž od roku 1942 u firmy Mauser-Werke v Oberndorfu nad Neckarem a potom rovněž v závodě zbrojovky Spreewerk v českém Hrádku nad Nisou.
V roce 1957 se P38 začala opět vyrábět pro potřeby Bundeswehru pod označením P1. Výroba tohoto modelu probíhala opět u firmy Walther, nyní v novém závodě v Ulmu. Později došlo ještě k vyztužení rámu (model s dalším kolíkem nad spouští). Bundeswehr ji používal až do 90. let. Dnes se vyrábí ve francouzském Manurhinu.
Nabízená pistole pochází z produkce firmy Spreewerk a byla vyrobena v březnu 1944. Pistole je v dobrém stavu, kompletně na číslech. Brynýr byl kompletně obnoven, hlaveň je matná se stopami koroze. Zásobník je z produkce Ulm.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Pistole Walther P38 je zbraň, která byla vyvinuta firmou Walther jako služební pistole pro potřeby německého Wehrmachtu. Pistole Walther P38 měla nahradit pistoli Luger P.08 z důvodu velké výrobní náročnosti. Proto bylo třeba vyvinout pistoli novou, která by měla moderní prvky (např. dvojčinná spoušť) a jednodušší výrobu. Zakázku získala v roce 1938 firma Walther.
Walther dodal zbraň označovanou jako Armee Pistole (AP), z níž se vyvinula pistole Heeres Pistole (HP) a po několika změnách, které požadovala německá armáda, vznikla konečná varianta přijatá do výzbroje pod označením P38. První kusy z nulté série byly dodány armádě v srpnu 1939. Výroba probíhala nejprve pouze u firmy Carl Walther v Zella-Mehlis, v průběhu války rovněž od roku 1942 u firmy Mauser-Werke v Oberndorfu nad Neckarem a potom rovněž v závodě zbrojovky Spreewerk v českém Hrádku nad Nisou.
V roce 1957 se P38 začala opět vyrábět pro potřeby Bundeswehru pod označením P1. Výroba tohoto modelu probíhala opět u firmy Walther, nyní v novém závodě v Ulmu. Později došlo ještě k vyztužení rámu (model s dalším kolíkem nad spouští). Bundeswehr ji používal až do 90. let. Dnes se vyrábí ve francouzském Manurhinu.
Nabízená pistole pochází z produkce firmy Mauser a byla vyrobena v roce 1944. Pistole je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech, má originální brynýr, hlaveň je čistá lesklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Německý konstruktér Fritz Mann založil v roce 1896 v Suhlu-Neundorfu závod na výrobu přesných strojů, zbraní a nástrojů s názvem Fritz Mann Feinmaschinen- Waffen- und Werkzeugsfabrik. V rodinném podniku pracoval také jeho bratr Otto, jenž se také podílel na konstrukci samonabíjecích pistolí. V roce 1920 zkonstruovali bratři Mannové kapesní samonabíjecí pistoli s tvarovým řešením, vymykajícím se obvyklému pojetí. Atypický tvar těla, tvořený v zadní části rádiusem o velkém poloměru, není tím, čím by odpuzovala či přitahovala pozornost. Klasický jednočinný mechanismus s přímoběžným úderníkem nebyl také v té době ničím neobvyklým. Krátká hlaveň spojená s tělem pomocí jednoho ozubu v přední části, takže ji bylo možné snadnou při částečně staženém závěru snadno vyjmout, zvláštní zřetel jistě nevyvolávala.
Bratři Mannové však přišli s něčím novým: zařízení k brždění pohybu závěru u samonabíjecích zbraní s pevnou hlavní, jak zněl název patentu č. 334 098, uděleného 4. března 1920 na jméno majitele firmy Fritze Manna. Jednoduché řešení spočívalo v radiální drážce, vystružené v nábojové komoře. Při výstřelu tlak plynů působících na vnitřní stěny nábojnice roztáhl stěny do radiální drážky, takže při otevírání závěru v důsledku impulzu prachových plynů docházelo k rekalibraci nábojnice na původní průměr, respektive na průměr daný rozměry nábojové komory.
Pistole bratří Mannů dostala označení Mann W. T. (Westen Taschen – kapsa u vesty) a byla vyráběna ve dvou modelech, odlišených označením Modell 1920 a 1921, jež se vzájemně lišily především materiálem střenek. Starší model vyráběla firma se střenkami z hliníkové slitiny, novější je měl z černé tvrzené gumy. Mezi další originální prvky této dnes již málo známé, leč sběratelsky zajímavé pistole, patřil výstražník, signalizující přítomnost náboje v nábojové komoře, jehož rameno pak vyčnívalo z otvoru za manuální pojistkou. Atypicky řešený byl záchyt zásobníku, jehož stiskátko vyčnívalo z přední stěny poměrně subtilní rukojeti. Neúmyslnému vypuštění zásobníku při úchopu bránila tuhá pružina záchytu.
Výroba pistolí Mann W. T. trvala pravděpodobně pouze do roku 1923, počet vyrobených kusů je v rozporu s dochovanými vyššími výrobními čísly odhadován na pouhých 20 000 pistolí.
Nabízená pistole je ve velmi dobrém původním stavu, má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň je označena platnou dobovou zkušební značkou.
V roce 1908 dokončil J. M. Browning vývoj nové kapesní samonabíjecí pistole v ráži 7,65 mm. Její výrobu zavedla belgická FN v roce 1910 a zprvu ji nazývala „Nový model“. Později dostala označení model 1910. Hlavní odlišností od předchozích komerčně vyráběných modelů bylo umístění vratné pružiny okolo hlavně. Od roku 1912 byla vyráběna pod označením FN 1910/12 v ráži 9 mm Browning.
Vývoj pistole FN 1910/22 probíhal na základě požadavku ministerstva obrany Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které požadovalo levnou pistoli v ráži 9 mm se zásobníkem na osm nábojů. Nejjednodušší a nejlevnější cestou bylo prodloužení rukojeti pistole a hlavně. Následně byla zbraň vyráběna rovněž v ráži 7,65 mm se zásobníkem na 9 nábojů. O úspěšnosti tohoto modelu svědčí, že se pistole vyráběla v letech 1923 až 1983.
Po obsazení Belgie německou armádou byla pistole FN 1910/22 v ráži 7,65mm Browning dodávána Wehrmachtu pod označením Pistole 626(b).
Nabízená pistole pochází z produkce pro Wehrmacht a byla vyrobena v rove 1944. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu, kompletně na číslech a má originální brynýr, hlaveň je čistá a lesklá.
Pistole není označena platnou zkušební značkou.
Vznik amerického revolveru firmy Colt model Police Positive Special se datuje do roku 1908. Jednalo se o první revolver s malým rámem a výklopným válcem, který byl schopen střílet výkonným střelivem. Stal se proto brzy oblíbenou policejní zbraní. Vyráběl se v rážích .32, .32-40 Winchester, .38Special nebo .38SW. Výroba probíhala až do roku 1970 a celková produkce dosáhla 750 tisíc kusů.
Nabízený revolver v ráži .32 SW Long byl vyroben v roce 1912. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.
Zbraň není označena platnou zkušební značkou.
Revolver Colt Official Police byl představen v roce 1927. Jednalo se v postatě o model Army Special z roku 1908. Ve dvacátých letech nějaké množství nakoupila americká armáda, ale významnější objednávky byly učiněny ze strany policie. Výroba byla ukončena v roce 1969 s celkovou produkcí cca 400tis kusů. Revolver používal ráže .22LR, .32-20, 38-200 British (.38 S&W), .38 Special, nebo .41 Long Colt.
Nabízený revolver ráže .38 Special pochází z předválečné produkce a byl vyroben v roce 1937. Zbraň je ve velmi dobrém až vynikajícím původním stavu a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.
Revolver není označen platnou zkušební značkou.
Od roku 1891 se v carském Rusku uvažovalo o náhradě za zastarávající revolver Smith & Wesson Russian ráže 44. Po rozsáhlých zkouškách celé řady revolverů byl roku 1895 přijat do výzbroje ruské armády revolver bratrů Emile a Leona Nagantů pod názvem Revolver systému Naganta vzor 1895. První zakázky pro ruskou armádu byly vyráběny ve zbrojovce Emile et Leon Nagant v belgickém Lutychu, na přelomu století získal výhradní licenci Tulský zbrojní závod v Rusku, kde v roce 1898 začala výroba revolverů Nagant. Revolver byl vyráběn ve dvou provedeních : důstojnický (s dvojčinným bicím a spoušťovým ústrojím) a model pro mužstvo (jednočinný). Od roku 1921 se vyrábělo pouze jedno provedení s dvojčinným mechanismem, v roce 1930 došlo k nepatrné inovaci revolveru, která postihla tvar mušky a mířidel. V malém množství byl vyráběn i zkrácený model (model GPU) s kratší hlavní a rukojetí, tento model byl určen pro příslušníky Stalinovy tajné policie NKVD (GPU). Dalším modelem vycházející z revolveru Nagant byl sportovní model střílející malorážkovým nábojem 22 LR. Od roku 1930 začíná být revolver Nagant nahrazován modernější samonabíjecí pistolí Tokarev TT, jeho výroba však pokračovala v omezeném množství v tulské zbrojovce až do roku 1948. Revolver Nagant byl používán Rudou armádou během druhé světové války, dokonce i po válce zůstal ve výzbroji některých jednotek a ozbrojené ochrany.
Nabízený revolver pochází z produkce Tulského zbrojního závodu a byl vyroben v roce 1912. Jedná se o variantu pro důstojníky s jednočinným i dvojčinným spoušťovým ústrojím. Zbraň je ve velmi dobrém původním stavu a má originální brynýr. Hlaveň je čistá a lesklá.
Revolver není označen platnou zkušební značkou.
Německá signální pistole mod. Hebel 1894 byla zavedena do výzbroje německé armády pod oficiálním označením Leuchtpistole mod. Hebel 1894. Ráže 26,5 mm, délka hlavně 229 mm. Pákou (německy Hebel) situovanou před lučíkem se sklápěla hlaveň směrem dolů. Vývrt hlavně je hladký. Bicí mechanismus je jednočinný s vnějším kohoutem.
Zbraň byla zařazena ve výzbroji pozemního vojska i letectva. Pistoli podobné konstrukce měla ve své výzbroji i Rakousko-Uherská armáda.
Nabízená pistole je ve velmi dobrém původním stavu a má originální ale prakticky kompletně otřelý brynýr. Hlaveň je čisá a lesklá. Neobvyklé a zajímavé jsou belgické zkušební značky a zároveň absence německých. Tzn. jedná se pravděpodobně o belgickou výrobu.
Zbraň je označena platnou dobovou zkušební značkou.